Norek

Šílený bolestí,
jak zmačkaný papírek od čokolády,
ležím v prachu cesty.

Ještě před chvílí
nádherný byl život,
nyní už jen doufám
v rychlou smrt...

Krev
tvoří přede mnou kalužinu.
Každý pohyb
je galaxií agónie...

Chytili mne,
vzali mi mou překrásnou srst,
potom mne pohodili
a odešli....

Nestál jsem jim ani za to,
aby ukončili mé trápení...
Ta bolest!

Všechny vás proklínám!
To vy si nezasloužíte žít!
A já chci umřít...

Buch, buch,...buch......konečně...