Ten který věřil

Hrdě stál v jejich čele
těšil se až vytasí svůj meč
netrpělivě čekal na přítele
až padne mu k nohám živý terč
nepřítel již vyrazil
utíkal proti němu
on však jeho útok zarazil
neboť byl plný hněvu
rychle mu uťal hlavu
nechtěl dál slyšet jeho křik
podíval se zpátky na armádu
to byl pokyn vyrazit
všichni řvali "za krále"
ale proč? proč to musí být on?
vždyť má už na mále
zvoní mu smrtící zvon
nechtěl věřit
že všichni co jsou tady
chtějí za něho zemřít
že chtějí být členem jejo armády
vždyť on sám ví že na smrt jde
ale proč poroučí všem armádám
vždyť nemůže vyhrát prohraje
jenže teď tomu nelze zabránit
musí bojovat do posledního dechu
je pozdě se vrátit
schovat se doma pod svou deku
teď tu leží a nehýbá se
nad ním pláče jeho armáda
nemohl zabránit smrtící zkáze
teď do nebe smrti se propadá
ale byl šťastný že umře ve víře
že vydechl pro ty co v něj věřili a bojovali
a on teď neví že
že bitvu vyhráli
bitvu za svobodu a lásku
za zem kterou miloval
sice nahodil vysokou sázku
ale nikdy, nikdy toho nelitoval