Houpací křeslo

Okenní rám třpytí se pavoučí sítí,
myšlenky sráží se, poletují.
Paprsky kůži hladí, Slunce si svítí,
růže už voní, červeně bují.

Okenní rám leskne se pavoučí sítí,
ospalý můj hlas tiché tóny skládá.
Ráno mě probouzí jen tiché vytí,
jak vítr s korunami stromů se hádá.

Okenní rám nablýskán pavoučí sítí,
V mých uších noty harmonické písně zní.
Jak překrásné může být to lidské žití,
i tento den může být poslední.

Okenní rám a na něm se leskne pavoučí síť,
sem a tam tichým vrzáním houpe se mé křeslo.
Šum listí a korun stromů nutí mě tiše snít,
že jsem toho králem, v ruce svírám žezlo.