Leklá se neleká

Modro-šedá, pobledlá,

do vzpomínek nám zabředla.

Košatá, rozvátá, svatá,

zem zaceluje, spravuje a látá.

Vymleté břehy, stehy, steh,

tři bratři: Rus, Čech, Lech.

 

Stříbřitá, zrcadlo luny,

zpěvná, struny vyzpívá do koruny

břízy, dubu, buku, javoru či lípy,

slzama omývá nevhodné vtipy.

 

Černá jak hloubka oceánu,

nepozná otce, nepřivine mámu.

Chybí jen funkce "zrcadlová",

umírá špinavá a zas se rodí znova

čistá, jak dno skrývající písek,

naber ji rovnou do dvou shodných misek.

 

V číši ji mění do vína

a pak je smutná, pak je nečinná.

Kdo ví, kde vyvěrá, kde ústí, vytéká?

Smývá viny a napravuje člověka.

BLÍZKÁ I DALEKÁ