O něco víc

Pod horami velikým
na balvanu před jeskyní
plakal skřítek ze všech sil,
dovedu se sladce smát
a kuchařím strašně rád."

Pak si řekl "Koukej, hochu,
nebreč už a vzchop se trochu,
projdi Prasinkami sem a tam,
ať tu nejseš navždy sám."

Když se snesly noční stíny,
ve svých hadrech z kožešiny,
na cestu se skřítek dal,
do Bradavic putoval.

Dorazil tam po svítání,
všichni už šli na snídani,
skřítek kouká sem a tam,
kohopak to tady mám?

Paní Trelawneyová vstala,
paraple a kouli vzala,
sotva vyšla z hradu ven,
skřítek zdraví s úsměvem:

"Dobré ráno, dobré ráno,
jak se máte, milá dámo?"
Kdopak by to ale řek,
dáma spustí strašný jek.

Pustí deštník, praští koulí,
začne volat: "jen ať duší spasí!"
Pan ředitel také kolem šel,
vždyť i ten křik uslyšel.
Hrůzou celý vylekaný
přísahal že křivdu zpraví,
smích s ním klepal, když tam šel,
a prý s ním třese ještě dnes.

Domů hradu běží milá paní,
marně skřítek volal na ní,
ať jí sliboval co chtěl,
schovala se pod postel.

Chudák skřítek osamělý
zůstal celý zkoprnělý,
do jídelny zvolna šel
a do učeben nahlížel.
Dívky ječí, hoši bečí,
kdekdo bere do zaječích,
a ba i ta Filčic kočka
hledá škvíru, kam by vlezla.

Pan lektvarista Honza Čoundra
hrůzou ztratil svoje moudra,
a starý dobrák Martipán,
v děsu rozlil kouzel džbán.

Chudák skřítek svěsil hlavu,
posadil se před komatu,
a brečel, že jsou všichni pryč,
když tu přišel Petr Klíč.

"Proč tu fňukáš, strašitluku,
vždyť naděláš spoustu hluku,"
přátelsky se Petr smál,
pod žebra mu herdu dal.

"Petře Klíči, chlapče milý,
ty jsi přišel v pravou chvíli,
teď budeš můj kamarád,
budeme si spolu hrát.

Konec smutku, konec pláče,
zvu tě k sobě na koláče,
vlez mi na hřbet, jestli chceš!"
Petr řekl jenom: "Běž!"

Když pak přišli do jeskyně,
Petr Klíč za skřítčí přízně
až do noci ze všech sil
dorty jedl a čaj pil.

Do soumraku hodovali,
Petrovi švy popraskaly,
oheň v krbu rudě plál
a oskřítek se šťastně smál.

Když pak bylo po večeři,
polštář ze sovího peří
příteli pod hlavu dal.
Petr až do rána spal.

Ráno všichni z hradu křičí:
"Kdepak jsi byl, Petře Klíči?!
"Na večeři jsem já byl,
dorty jedl a čaj pil."

"Kde to bylo, milý hochu,
povídej nám o tom trochu."
Ale malý Petr Klíč
otočil se a byl pryč.

Honza Čoundra na to vece:
"Já ho včera viděl přece,
když ho skřítek od těch skal
na koláče k sobě zval."

Trvalo to jenom chvíli
a už z kraje davy pílí,
pěšky, koňmo, na perách,
ze sketa nemá nikdo strach.