Ze sedu

Když se po ulici rozleje,
co přes noc napršelo do sklenice
na zídce,
je to jak křtiny naděje,
že budou slyšet další sloky,
to vo tom, že čas plyne dál,
že se plíží,
nebo dělá skoky,
rozlučuje nebo tmelí.
Co na tom,
hlavně, když nám nebere
tu trávu pod prdelí.