Žárlivá v domění práva

Nejsem pro Eliho dost dobrá, svatá,

neustále mi něco vyčítá, mi látá.

Dnes jsem udělala malé kouzlo,

jež do života jeho a jedné jeptišky vklouzlo.

 

Spojení jejich na jedné fotografii:

nevypadají tam čistě a nevinně,

připomíná mi to myšlenkovou orgii,

svobodu mozku po víně.

 

Musím si uvědomit, nejsem pro něj,

vidí ve mě jen chyby, temného koně.

Můj život není Jablo a ani Těšín,

raději rovnou přiznám BOHU, že hřeším.

 

Zajímalo by mě, jak jsou k Bohu upřímní,

zda vyznají, že potajmu myslí na milování.

To, že je Bůh slepý, je jen klamné zdání,

každá lež do něj padá, jak padá listí podzimní.

 

Potisící žárlit je zbytečné,

pro mě, pro ty nehybné, netečné.

Žárlíme v domění vlastního práva,

s utkvělou myšlenkou: jsem ta pravá... :-))