Mozaiky

Kavárny, ulice, opuštěná mola
mokro z ulice, za sklem příběhy
pohádky, mozaiky z lidských očí
dubové židle s ohmatanými opěradly
líné stoly, ti všichni dnes naslouchají
příběhům
sčítání, odčítání, dělení a zase sčítání
porcování životů
přemýšlí, kdo jsou
opilý pikolík s kuchařem vzadu
hajluje a vaří košer večeři
na stole pohozený I Ťing ze
zrnek rýže, Roztávání
už roztáváme ale pořád si myslíme
že je vně a vevnitř
jsme jen mozaiky v krasohledu
otoč mě a uvidíš
jsem barevný! jsem krystalický!
mlčíš
páří se ti z úst
a tou mlhou plují tiše gondoly
mlčíš
není za oknem a není uvnitř
rozpité obličeje se smějí
vrzání těch starých lodí
a nebo židlí?
Zase se dopíjíme, zase se zapalujeme
dalekonosná myšlenka končí tam
kde začala, takže je nekonečná
a to je bůh
Už to chápeme
Mlčíš...
Obličeje ve sklenkách začly tančit
a pak prchly, ještě si odplivly
letíme...
ať už je ráno, křičíš
chceme tak moc zapomenou kým jsme
bortíme se do polštářů
rozsypané mozaiky příběhů
nikdo nás neposbírá a neslepí
jsme slepí, jsme opilí
kavárny, příběhy, koláže
Co jsme to říkali? Co jsme hledali?
Mlčíš....
Venku se šklebí racek ráno...