Násilí jménem láska rovná se mozek

narozen byl si, životem kradený
němými brýlemi z počátku slepený
rostl si, cestou ronil i slzy
do mužského srdce vyrostl brzy

mysl tvá, vývoj vnímala stále
těžkla a těžkla, pak nechtěla dále
otázky kladla, jak tělu, i hlavě
mozek si srdce, podmanil hravě

lásku z něj vysál a vypustil ven
srdeční komory polila noc, ne den

čas je tvůj přítel, i on však zklame
uvědomění: mozek přeci neshodil kámen
udělal chybu, však srdce již tuhé
hlásí že už není místa, pro jiné druhé

vědomky chyb, polyká i mysl
funguje sám, jen napůl
a pak i on nadobro vyschl

Mozek se ptá
naposledy sám sebe
jediné řešení v odpovědi
jak život můj dál popojede
když jediné co sem měl, že měl jsem tebe
však už je pozdě jít ke zpovědi

Člověk tak celý, na pokraji sil
stojíc u propasti
člověk to tehdy nadobro zabalil
zbavit se nadobro všech starostí

Ptá se sám sebe:
"jseš páté kolo podvozku?
život se nezdá fér?
vytáhni kvér
a našij si kulku do mozku!"