Nerozhodná

Jak když kniha stínů otvírá se,
a větve stromů zachytávaj šat.
Noční děsy provází mě
a zpomalují čas.
Pojď ke mně!
Ne, pojď sem!
Volají z daleké blízkosti ty hlasy,
co znám a z každé strany cizí ruce.
„Ty NEROZHODNÁ, dám ti čas!“
A holka bez majáku tápe,
… už jsem zase ztracená.

A každý sen, jak čokoláda v puse
rozpouští se
a nastupuje děs,
ta nejvíc hořká tečka.
Máš dvě verze na žití, cácorko zbloudilá…
ty, co se svou světluškou hledáš oporu a bezpečí za zdmi majáků
a nabízíš všechno, co můžeš dát,
i lásku zrádnou, tu, co bolí.

A poznáš na pohled, jestli jsou zdi z karet
nebo ze dřeva?

Jenom čas ukáže, jak rozhodla ses,
nerozhodná…