Kontrola jízdenek

Ráno běžim z baráku, nandal jsem si dveřma do hlavy.
Byly to dveře od vlaku, do školy mě jezdit nebaví.
Sednul jsem si do kupé, z kapsy vytáh jsem si jízdenku,
otevřel sešit a připravoval důkladně na písemku.

Slyším kroky na chodbě, sluníčko hřeje do očí.
Přemejšlim hlavně o tobě, ve dveřích už je průvodčí.
Razítkem zatočí a promluví divnou řečí:
„Brý dén, přistoupily prosím vaše jízdenky? Průkazkú.“

„Milý pane průvodčí, přistoupil jsem jenom já.
To ví přece i to dítě, že jízdenka nožky nemá!“
„Nebuďte na mě drzý, bo vás vyhodím z vlaku!“
„To by se vám nepovedlo, dyť jí máte jako z praku.“

Ožralý průvodčí za mnou prásknul dveřmama.
Je vážně nasraný, neměl by jednat s lidmama.
Cílová stanice mají být Pardublice,
Jednou to budou Bohnice, jó, tam se těšim nejvíce.

A když jdu pěšky do školy, půl hodiny je v prdeli.
A když zvolím autobus, je to 14 korun mínus.
A když jedu na blacka, hrozí pjéťo pokuta.
A když nedorazím vůbec, zůstane ze mě blbec.