Vratká loď

Z klobouku shodím listí
z kabátu ometu prach
dřív než někdo zjistí
že jsem sám
a můj vztah mi zase krach
nic nenaděláš
láska je jak papírový člun
udržet se s ní na vodě
tak to je to je um

nežiji sám, své nároky mám
vyžívám se v detailu
je mi jasný a není divu
že se nenajdu
večer toulám se deštěm
ve stínech noci sám
klidný a opilý jsem
a v klidu nasávám

náladu nosím si domů
jsem pán co už nic nemusí
však své zásady mám
a na truc se teď nezouvám
to nádobí počká
ta čistota je přehnaná
bylas jako vichřice
a jsem rád že ses přehnala

jednou každý vítr se ztiší
i se mnou přestane cloumat loď
z popela vzejdu vyšší
poučen z katastrof
láska ta ráda topí
na dně je nejeden vrak
ani se nenaděješ
už neřídíš
ona ti vytře vytře zrak

nemá cenu se trápit
kazit si náladu
vždyť mám pohodu a zásadu
že štěstí se dokáže vrátit
a loď občas klopí se na stranu