2013

...................
...................




nesl jsem ho na svých ramenou
jako by on byl můj rodný bratr
nebo sestra sedící
oteklá mrazem u zdí putyky
vůbec se nehýbal
jen občas jsem ucitil
jeho dech na obnaženém krku
………………………………..něco mi stále šeptal do ucha
že jsme tam něco zapomenuli
snad zbloudilého psa
a nebo ženský úsměv
vytržený až z podbříšku
rudých podvazků
obepínajících stehna celého světa
……………………………………ale já je stejně nepoznal
vždyť kdo pozná smrt a nebo anděla
v podloubí kde u zdí sedí
žebráci a ti co nemohli odejít
a dlaně odpustků neslibují velkou almužnu
jen ochotná kurva možná ukáže
stín svého překypujícího ňadra
a vyšeplalé očí bídy se rozsvítí
nepojmenovaným světlem
ochotou zapomínat morové jitrnice
černých pendreků
když nemohlo být jinak
v těchto dnech v nichž bílý led
zamrazil i sochy na náměstích
v dechu lidí volajících
po svobodě života …