čekám na Tvůj slib

A co teď?
Už jen zpytuju své svědomí,
nebo se spíš raduju?
Nevím sám.
Nevím,jestli jí nesnáším,
nebo miluju,
přísahám.
A co dál?
pořád mám kličkovat
jako zajíc na poli,
říkat a lhát,
že mě to nebolí?
spíš budu s tou bolestí žít,
dokud nepovolí,
jak kůl v plotě nehnutě stát,
nesnášet a řvát,
smát se a vzpomínat.
A možná že byl jsem první
a jednou znova budu,
klidně i stý, no!!!
nezapomeň na svůj slib,
čekám tady,bude líp
Kristýno...