2012

Na vlnách rozkošného vesmíru jsem nesen v dál,
co na duši keříčku moji dávnou touhu proměnil,
v poslání, v doufání a stýskání nebo jen v žal,
který stále nepřišel na to, jak se věčně usmívat.

Zvoní nitro a pak povstává a postává u domovních vrat
a něha odchází se schovat kamsi opodál,
na chvíli, jak oči dvou laní po milostném aktu,
které zapomněly, že vedle stromu je rosa, co bývá bosa.

Do tamtamu bubnují indiánské štětce deště,
co prosí o milost, každým dnem, i když neví,
že zítra bude svět potažen motýlími křídly,
které odnesou nás zase o kus dál.