k ose...

pobíhal jsem po tenkém filmu
jako po tartanovém oválu
a občas vykřikl
jen abych slyšel křik
na který nikdo neodpovídá
a kterému nic neubírá sílu
který se klene do prostoru
a nic jej nestlačuje
a je stále slyšet
i když zmlkne…

náhle cosi zašramotilo..

předklonil jsem se
nechal ostruhy ostruhami
stejně nebyly
odhodil uzdu
také nebyla
odložil sedlo
co nebylo
a ucítil otřesy země
co nebyla…

ona trhlinou pronikla ke mně
a pravila
že už sis zase hrál na dobu
kdy jsi byl koněm vojevůdci?...

já si pomyslel
že právě teď bych si hrál na průvan
co jí ovívá kotníky
a ona mezitím pokračovala
umíš pohnout těžším než jsi?...

no jistě o pákách a těžišti něco vím
jinak bych těžko vyměňoval kola
kroužícím tělesům
na oběžných drahách kolem zemí…

pak tedy vzhůru
brány jsou přeneseny
dál a výš
mnozí třímají meče
ale jen aby se jimi oháněli
my jsme ti kdo jim ukáže směr
i návod k soužití
a sevřela mne stehny v bocích…