List

Co o sobě říct?
Jsem smutná nic víc.
Mám s láskou trápení
je to jako vězení.
Vypsat se z toho...
ale pro koho?
Kdo to bude číst?
Jsem zahozený popsaný list...
Zničená ležím v koutě.
Zmatená a bez lásky,
kreslím na zdi obrázky,
co lidi nechápou.
Tvář sluncem ovátou
schovávám pod polštář
a doufám.
Přijdeš? ptám se jich
zdálky slyším jejich smích.
Hanlivý.
Kdo si srdce vylívá
cizím a nezvaným
špatně to s ním končívá
stane se bezbraným,
zranitelným.
Až budeš tyhle slova číst,
vzpomeň si na ten list.
Sehni se pro něj a narovnej ho
budu ti za to vděčná.