ÚVAHA O VIRÓZE

Kdy dozrál čas

vrátil se mi hlas

vnímám slunce na obloze

a už i skáču zas

dokonce po jedné noze

Už 9. den a to vám povím

co je se mnou - ani nevím

Zda jsem více ne mocný

nebo jen jako málo mocný

I tuto chorobu už přežívám

Spokojen zas se usmívám          

V nemoci sny nemívám

jen přes tmu tupě zírám

Na své zdraví vzpomínám

Jsou mezi námi i tací

co usmrkají se až k smrti

Umírají na dehydrataci

Takový skon veřejnosti k nevoli

je pozvolný a jistě ani nebolí