ta pára...

upoutalo mne
rozmarné noční nebe
plné temné modři a zlata
a hlavně jak v něm vše zůstává
nesmyslně
na svém nevyzpytatelném místě...

když jsem popošel
odpoutalo se jedno ze světel
pomalu se přibližovalo
a mačkalo tmu ke zdem domů
i když
aby jste ten pohyb dokázali rozeznat
přesně
museli jste mít ostří
že vám nabrousí zrak pozorovatelně...

najednou byla u mě
a dívala se tak intenzivně
že jsem měl pocit
že mne odívá
do zapálené stěny
s těkajícíma očima
a cukavým tělem
ze kterého se cosi snaží
vysvobodit ven…

znáte to
když se vaříte
coby voda v hrnci
a toužíte
stát se párem...

umíte dokonale upoutat
a zavěsila se do mne
gnómická osobost
plná záhad
tajně vášnivá
komorně laděná
v labyrinty příběhů
plná vířících fug
se slovy
pokud prý chcete někomu porozumět
musíte ujít kus cesty v jeho botách…

usmál jsem se
souhlasím
i když je mi jasné
že v horských oblastech
to musí být poněkud obtížné
obzvláště když budu klopýtat
ve vašich lodičkách…