O pádu člověka

Jak hluboko klesne člověk,
Jenž živ je touhou muže?
Jak hluboko lidská duše,
Která nesmí, nechce, nemůže?
Jak kalná je mysl toho,
Jenž místo dobra přeje si zlo
Do života svého?
Jak pošetilé je to!
Jak těžký je hřích,
Který svádí člověka
Až naplněn jest břich
Bestie jenž jídlem se zalyká!
Trest svůj si v srdcích tvoří,
V nich roste a v nich zaniká.
Vždyť pálí jako oheň v hrsti
Strach, stud a panika.
Ta bestie se jménem člověka.