lámající...

pěstoval jsem chování a zevnějšek
podle jednoho starého mládence
z dětských vzpomínek
a teď mám tělo
s hlavou a čelem
abych si do něj mohl tlouct
a chtěl se rozlousknout…

závěsy se nadouvaly
teplým větrem
jako by se mnou chtěly promluvit
a ze stěny civělo podivné písmo
zpráva jejíž smysl se dá jen těžko pochopit
byl jsi zvážen
a shledán příliš lehkým
tvá mysl se rozpadá
já hleděl mlčky skrz ně
někam k horám
a nikomu v tu chvíli
nezáleželo na odpovědi…

nemáte nějaké noviny?
otočil jsem se o 540° celsia
a opodál stála dívka
jakoby vystoupila ze zdi…

náhodou mám
koupil jsem je zítra
takže vím že jsou čerstvé
přísahám
a položil jsem ruku tam
kde mám podle svých představ srdce…

vzrušení
co jsem kdysi vyslal
daleko dopředu
do mne najednou vtrhlo
jako zdivočelý příliv
ale nezdržovalo se uvnitř
a strhlo mě s sebou…

události se daly do pohybu
rychlost nabírala spád
vítr profukoval štěrbinami
mezi našimi těly
a za tabulkami z mléčného skla
se dolů řítilo zábradlí jako vodopád…