O KYTÁŘE

Nejen heslo ze snáře

Krásná i když bez tváře

Stále oděná jen spoře

toužící leží na almaře



Na kytaře struny olověné

předčítal básník své ženě

Ona nevěří moc se diví

Přiznat to však se stydí



Lepší jsou struny z papíru

Přistřihnou se hned na míru

Že nemají žádný zvuk

a skoro vůbec nezní

No to je zde přece fuk

Hlavně že báseň vyzní



Kytaru jsme my lidi

živou a celou viděli

na TV jednou v neděli

Jedni dojetím plakali

Hráči asi měli trému

Jiní obdivem skákali

oknem až ze suterénu