první

Na lavičce u metra
hlava se mi popletla.
Snad z těch kol,co se tam točí?
Snad z pohledu do hnědých očí?

Čím to bude,co se děje,
co se asi mohlo stát?
Kdo si se na mne v dálce směje
a tiše říká,přestaň už se ptát.
Radši rozpust svoje vlasy
a nech mě s nimy hrát...

Srdce se mi celé chvěje,
touhou,strachem, co já vím
vem mou hlavu do své dlaně
já jí hravě políbím.

Než nastanou nám krušné časy
a my se začnem znovu ptát,
kdo za to může asi?
Možná sníh,co začal právě tát