Malá holčička

Malá holčička

Když mi bylo třináct let, a objevil se tady.
Nevěděl jsem kde mám svět a otáčel se zády.
Našel jsem si místečko. Kde budu velký pán.
Takové mé městečko, ale nebyl jsem tam sám.
Malinkatá holčička, která nezná strach.
Vždycky plná sluníčka a nikde kolem mrak.
Viděl jsem jí hodněkrát jak plete věnec z kvítí.
Nikdy jsem však neviděl, jak moc kolem svítí.
Po nějakém čase, vrátil jsem se domů zpět.
A ona zase vyrostla, tak jako jarní květ.
Kvítí odložila s věkem a vedle ní stál pes.
Vedle ní stál s vděkem a kolem už byl les.
Uplynulo času dost a dnes tu stojím zase
A ta malá holčička oplývá v neskutečné kráse.
Už jí není osm let a vůbec není malá.
Prožívá svůj vlastní svět a říká že je stará.
Už jsme oba dospělí, tak trochu se i známe.
A když se někde sejdeme, na ledacos se ptáme.
Je to trochu zvláštní co mám život nabízí.
A jak neskutečně zkrásní, ten kdo se ti přiblíží..

RŽ