Jsi

Osamělá bolest v duši cizích lidí
Uvadající růže, jejíž cit lidé nevidí
Zkrocená uzlina pod přiléhavým hávem
Ztracená bublina, o niž není zájem

Schovaná ve křoví , jen přijde, když je zapotřebí
Ukrytá v jeskyni, jak diamant schovaný v nebi,
Schoulená u kamen na kožešině,
Snažíc se pomáhat, ač pomalu a líně,

Zkroucená v sobě, když máš trápení,
Z očí všem – i sobě – v hlubokém zatmění,
Vylézajíc na pomoc svůj cit šířit,
Když je třeba, vlny lehce zvířit,
Pofoukat bolest, rozfoukat trápení,
Pohladit slovy, ukončit zatmění….