o botě

Jednou takhle na horách
zapadaných sněhem
básnil si mi o botách
co chodí skrze ledem
možná vrzne,nebo chroupne
však pod nohou se neprolomí
jenom to tak tiše houpne
a čas se náhle zastaví

Okouzlena uměním
těch zázračných bot
začala jsem s mazlením
až tekl ze mě pot

Kapka za kapkou po zádech mi stéká
Jedna ruka za druhou na mých bedrech váhá
Jakou cestou jít,kudy má se dát
kalich vášně rychle pít a nebo to vzdát
Nechat touhu rozeznít nebo jí dát mat..

Podívej,už skoro svítá...