Setkání.

Kdo by tušil, že Tě potkám,
do mého života jsi vkročil tak tiše.
Však znát na sobě nic nedám,
kdo denně dopisy mi píše.

Bála jsem se, že srdce mi uneseš,
jenže ono samo za tebou utíká,
Ptám se tě, kdy už ty sladká slova proneseš?
čas jako voda v rukou protíká.

Je těžké vědět co bys chtěl,
ty na sobě nedáváš nic znát.
Odcházím, už vědět bys to měl,
mé srdce neměl by sis brát.

Při pohledu do tvých očí je všechno hezčí,
bojím se že až odejdu všechno se ztratí.
Zdá se že čím dál víc mi to svědčí,
kéž ten den zase se vrátí.

Vím že až odejdu ani si nevzpomeneš,
že za pokus by to stálo jednou pochopíš.
Že měl jsi mi ta slova říct proneseš,
však dohonit mě už nestačíš...