AKT

VANESA:Je to jen otázka taktu
Zda se vyhneš malbě aktu
Zda se vyhneš intimitě
S jednou holkou v jednom bytě
Zvláště když je zadaná
Braň se uzavření paktu,
Vyvaruj se toho faktu
Že v tvém bytě s tebou byla
I když šaty odložila
Dívka jménem Romana
Odolávat snědé pleti
Od tří hodin až do pěti?
MALÍŘ: Účel přec prostředky světí.
VANESA:Vždyť už nejste malé děti
Ty víš,co to znamená
MALÍŘ: Obdivuje moje vlohy.
VANESA: A ty zase její nohy.
MALÍŘ: Chci jí jenom malovat
VANESA: Ty se s ní chceš milovat,
Až bude omámená.
Kde se to má vůbec dít?
MALÍŘ: vlastně tam, kde budu chtít
Nejspíš v bytě mých rodičů
třída Míru 2, u Topičů.
VANESA: Víno často probudí v ní
Touhu a z holky naivní
Se stává sexu chtivá,
Co zábrany zazdívá.
Ty musíš rozbít tu zeď
Pevně rukou úhel veď,
Věnuj se zjevu své kresby
Nebo raděj maluj lesby.

VYPRVĚČ:Tak skončila diskuse
O malířově múze
Činy teď jsou na řadě
Tvořit verše k baladě.

Třetí hodina
je hodina há
Pryč je rodina
rodidla nahá
právě začlo sezení.
Na ebenovém stolku
stojí plná sklenice
pozoruje holku
levou rukou kreslíce.
Je vidět,že nelení. 1.
Záře vonné svíce
Mění barvu líce
A změkčuje stín
Halíc její klín,
Ve vzduchu je vzrušení.
Laterálně frontální
Je osvětlení spontánní
a dá vyniknout bujnosti prsů
Jak dvěma zbylým hroznům v trsu
A na tom se nic nemění.
Douškem vína zvlažila své nitro,
Pevná linka znejistěla
Estrogeny zavětřily jitro
Řada z nich se probudila.
V očích se jí chtivě blesklo
Jazykem olízla si ret
Jak facka přes tvář ho to plesklo,
Tak teď už to nevrátí zpět.
„Nehýbej se“.Řekl rázně
a soustředil se na dílo.
Sebevědomí bez bázně
Se mu někam ztratilo.
Její ruka, neposedná ještěrka
hledala skulinku, kam by si zalezla
když našla, stala se z ní masérka
netušíc, že právě spustila vlnu zla.
Nejsilnější lidský pud
se začal hlásit o slovo
přestal pociťovat stud
byl tvrdý jak olovo.
Odložil paletu a taky štětce
a taky košili s předsudkami
nevěnoval pozornost komáří letce
která jim kroužila nad hlavami
Ona si přičichla ještě jednou k vínu
stahujíce mu rukou kalhoty
byl to jeden způsob, jak se zbavovat splínu
oddávat se rozkoši nahoty.

Nebyla šťastná se svým „milým“ snoubencem
ale byl bohatý a měl moc
v posteli herkou byl spíš nežli hřebcem
proto si hledala výpomoc.
Snoubenec,ing. Tužka
podnikal s psacíma potřebama
měl radost, že jeho družka
se dokáže přes den zabavit sama.
Věřil své drahé každičké slovo
jen malba aktu byla promlčena
Jisté je, že to začne na novo 2.
k nevěře byla předurčena.
I dnes by byl v klidu nebýt anonymu
který mu udal tu adresu
kde se jeho milá oddává jinému
Tužka začínal být ve stresu.
Z velkého vozu padající kousky sena
a slámy jeho auto mijíce
málem to z chytala jedna postarší žena
přes silnic jak slimák se trousíce.

Skřípění gumy přerušilo jejich styk
někdo zastavil před bytovým blokem
Remarque, Hamingwai ani snad Viktor Dyk
by nevěděli, co s tímhle sokem.
chtěl vstát a podívat se z okna
však její sevření bylo pevné
do očí spadla mu nejedna lokna
že nechce přestat, už bylo zjevné.
Souhlasně pokračoval dál
v naději, že se nic neděje
trochu se cítil jako sám král
který se královi vysměje.

Netušil však, že král čeká za vraty
ve zpocených rukou majíce pistoli
jisté je, že pak nebude záplaty
až její spoušti promluvit dovolí.

Dilema ovládlo celý jeho vnitřní svět
sladká je nevědomost, ale co pravda
vtrhne-li, nepůjde čas vrátit zpět
pravdivou romanci zakončí vražda.
Nechtěl se oslem stát, příliš ji miloval
když ona nechce ho raděj ať zemře
sebral vší odvahu, náhle se odhodlal
když v tom zničehonic někdo otevře.
Pistoli namířil ,dvakrát vypálil
mužova tvář potom ztratila podobu
masový vrah by se za to pochválil
on věděl ,že si dláždí cestu do hrobu.
Se slovem žárlivost vpáleným do čela
odstrčil do půl těla svlečenou mrtvolu
našel nevěrnici, pod dekou křičela
naň hledět nechtěla, tak zírala jen dolů.
Nežli se rozezněl smrtící výstřel
stačil jí říct, „Já tě miloval ,ty svině.
Jenom ,aby ses měla dobře jsem dřel,
nebyla jsi přece žádná otrokyně.“
Mrtvolná maska zabořená v polštáři
nemohla na svou obhajobu nic říct. 3.
tolikrát snil o dnu, jak ji vede k oltáři,
jak kuchaři budou svatební dort píct.
Najednou spatřil na jejich zádech znamínko,
které tam před tím nikdy nebylo
pak rychle ji otočil ,pomož mi maminko
něco se tady pokazilo!

Vzrušené vzdechy a chlípné pobízení
se rozléhalo tamní místností
jež plná vůně a touhy po umění
jim udělila statut milosti.
Vyprahlé hrdlo pak svým vínem schladila
když se jal pozměnit polohu
tu mocným výkřikem ta rozkoš skončila
omluvně řekl „Už nemohu.“
Vi vare militare est
pomyslel si malíř a svalil se na postel
jdou po té lepší ze dvou cest
jen její snoubenec teď už nespatří kostel.
ROMANA: Neví to nikdo , že jsem tu měla být?
MALÍŘ: No,informoval jsem jenom Vanesu.
ROMANA: Tvoje osobnost ztratila touhu žít?!
MALÍŘ: Klid,nadiktoval jsem jinou adresu.

VYPRAVĚČ:Vanesa kousek od místa činu stojí
a pozoruje místní dění
ač to není vidět , tak se trochu bojí
však to už není jenom snění
Tužka snad ji teď bude mít rád
až zjistí, co je ta jeho za potvoru
oknem ho vidí nad postelí stát
váhá nad tvorbou posledního otvoru.
to co se stalo náhle pochopila
když spatřila v jeho rukou pistoli
její tajná přání se vyplnila
že svou snoubenku z milencem zastřelí.
Poběží za ním a budou šťastní
řekne mu, že jí to nevadí
odjedou v dál na lodi vlastní
snoubenku mu tak nahradí.

Ing. Tužka stál nad cizím tělem
netušil, že ho tam z venku někdo pozoruje
potom namířil pistoli svým směrem
z boty jménem život dobrovolně se vyzuje.
Ozvala se velká rána
pak nastala tma
Vanesa byla zmatena
zůstala sama.
4.