Modlitba čarodějky

Následovat tě až na konec Mléčné dráhy
zachtělo se mi najednou.
Ztratit se ve víru hvězd,
najít tvou duši bezednou.

Odepřenou písničku si zahrát
na popraskané struny.
Se zavřenýma očima věštit,
stačí jen rozhodit runy.

Křičet do celého světa,
že pravda neleží u nohou světců.
Zbaběle si zakrýt uši
před splašenými kopyty hřebců.

Nemůže pršet celou dobu,
mraky svou tíhu ztratí.
Odlesky vzpomínek...
Jednou se snad vrátí.

Za obzorem ukryté
pole slunečnic.
Nech otevřené oči
a i tak neuvidíš nic.

Rozeběhnout se k půlnoci,
k sametovému objetí.
V nenávratnu ztracená jsem,
upálena, v zajetí.

Čarodějka ze Severu.
Běžet na konec Hvězdné plochy.
Zanechat za sebou inkvizitory
stát jak mramorové sochy.

A najít tvou duši bezednou.