Mlčky před svou Můzou

Stojím tu mlčky před svou Můzou,
z úsměvu zkamenělou tvář,
celkem se chvěju před tou hrůzou,
jak utíká mi kalendář.

Rok se tiše s rokem střídá
a já dál v srdci tebe mám,
mé srdce nikdo neuhlídá,
prokletí mé je zůstat sám.

Proč naděje poslední umírá,
proč stále věřím na zázrak,
zkrátka si pro mě moje víra,
no, už to bude nejspíš tak.

Stojím tu mlčky před svou Můzou,
z úsměvu zkamenělou tvář,
celkem se chvěju před tou hrůzou,
jak utíká mi kalendář.

Já prostě pořád marně doufám,
že ti to celé jednou dojde,
že zjistíš, jak moc rád tě mám,
mě to jen tak lehce nepřejde.

Duši tvou však jiný opečovává,
a já jsem jenom přítel tvůj,
říkám si, co víc než já ti dává,
tak prosím ještě chvíli stůj.

Stojím tu mlčky před svou Můzou,
rty ke rtům jí přikládám,
a děsím se nad tou hrůzou,
že i dál mám zůstat sám...