Ráj

Jaký je smysl mého budoucího života,
proč to jen nedokážu vůbec odhadnout.
V hlavě zůstává mi jenom prázdnota,
proč dokážu všem citům tak lehce propadnout.

V duči mám teď jedno velké trápení,
slzy jako potůčky stékají mi po tváři.
Proč všichni zamilovaní chovají se jako zmatení,
jen já čekám, kdy má hvězda štastná opět zazáří.

Pro víc štestí nosím na krku malé slůně,
a i když v sobě dávno nemám pořádek.
Proč moje srdíčko stále jen láskou stůně,
proč píšu básničky, skládám slova do řádek.

Stále se snažím hledat svůj klíč od ráje,
zatím nedostavila se vidina žádného úspěchu.
Asi míjím ho jak v Plzni tramvaje,
tak kdo mi poradí, kdo dá mi útěchu?!

Proč pořád musím být tak strašně naměkko,
proč moje lodička stále tak sama pluje.
Můj vysněný ráj je asi hodně daleko,
moment, vždyt vlastně nevím, jestli vůbec existuje?!

(c) Martinka