Paní noci

Paní noci, v plášti z hvězd se odívá,
Nemám odvahu do jejich zraků se podívat.
Jinému zaslíbená, kdo jen to být může?
Ach, je tak překrásná, jak měsíční růže.

V bledé záři svou pravou tvář odhalí,
Bělavé poupě hlubokou tmu rozzáří
Překrásným úsměvem ledové srdce probudí,
Šepota ve větru ze sna vyvede,
Do měsíčních plání,
Kde zjeví se mu poupě v plný květ dorostlé.

A v zlatavém úsvitu nového dne se rozplyne
... do mlhavého rána.