Křídla

Děkuju ti za ta křídla
za ty co jsi mi půjčila.
Letěl jsem na nich vzhůru do nebe
a pak jsem se díval dolu pod sebe.
Když viděl jsem to krásné nebe,modrou oblohu
nutilo mě to rozjímat o Bohu.
Když hleděl jsem zblízka do toho zlatého koláče,myslím slunce
po chvilce jsem se v něm ztratil
jako žába v tůnce.
Cítil jsem jak kolem mě sviští vítr
a ptáci létají tu.
Viděl jsem nebe,louky,lesy,potoky,rybníčky
celý svět celičký
a zdál se mi tak maličký.
Cítím tu lehkost bytí
vidím rozkvetlé louky a slunce mi tu tak krásné svítí.
Ale bohužel křídla mám jen půjčené a tak je musím vrátit
a pokorně jít zpět do lidského mraveniště
do davu se ztratit.