Poutník

Kam kráčíš, poutníče,
unavený a bosý?
Ze stébla trávy
poutnickou hůl máš,
Do ranní rosy
slzy utíráš.

Kam kráčíš, poutníče,
unavený a sám?
Po svitu měsíce
pozdrav ti posílám,
já, také poutník,
cestou znavený,
co stále hledá
zemi zaslíbenou.

Snad jednou dojdem,
třeba po kolenou,
někam, kde svítí slunce,
vše má správný řád,
a není třeba
slzy utírat.

Tak pohleď vzhůru,
mrak se rozplývá.
Hřejivé slunce
bolest ztiší.
Už tichá píseň
někde v dálce zní.
Je krásná,
a je každým krokem bližší.

Přidej k ní hlas svůj.
Píseň neuslyší
ten, kdo sám nezpívá.