Trapně...

Měděný drát mi omotal nohy,
někdo je rád, ale můj svět je nahý,
je dál ode mě, ten ztrapněný svět,
vzpomínám jemně, pak vracím se zpět.

Něříkej, že si se nikdy tak nebál,
nevěřím v život, kde vítr nevál.

Ta trapnost pro kterou zavírám zrak,
je nutnost když stalo se, přejel mě vlak.