Sama

Už zase sama,
barvy ze stropu stékají
do očích plných vápna.
Sama, sama s Bachem na desce,
sama, pod útesem na pasece.
Dýchám život, nebo smrt.
Srnčí srst na tváři,
drsná kůra stromů.
To on mě ze seznamu škrt.
Sama, pod přilbicí z Nevady.
Sama jak vyhaslé fotony,
dívám se dolů.
Pod paprskem stín,
pan Ferdinand ho smyl.
Sama, sama jak obraz na tváři,
co už tak moc nezáří.