rozmazané okraje...

seděla naproti
v zamyšlení
si občas promnula spánky
a pak mě položila
do otázky
co byste řekl
že mi můžete nabídnout?

tak třeba alkoholismus
neúspěch
podlomené zdraví
nespokojenost
také mi jde
vzbuzovat naději a očekávání
a poté je rozbít
na milion kusů
zasypu vás zoufalstvím
a vezmu si tolik soucitu
kolik mi ho můžete poskytnout…

usmála se a povídá mi
víte co na vás obdivuji
že tvoříte temnotu
ve které můžete přebývat
ne každý má odvahu žít
tak daleko od světla…

měla přízvuk
síly černé kávy
co někde unitř vyvolala vzrušení
velikosti Nelsonova sloupu.
a já si uvědomil to zvláštní
že člověk nikdy nezná zákoutí domu
ve kterém žije jako dospělý
tak dobře
jako znal domek kde vyrůstal
a poznamenal jsem
člověku může přinést potěšení
v podstatě cokoli
ale máloco poskytne potravu
hlubšího poznání
u vás to jen dokazuje
že vidíte jako jedna z mnoha
smysl života
v sebeobětování…

mohla bych vám vyprávět
o čem to je
ale to by bylo
jako se snažit převyprávět
děj Matrixu
řeknu to jinak
víte proč se většina žen
vyhýbá pěstním soubojům
nestřílí zvěř
a nenalétává letadlem
do vysokých budov?
kvůli dětem
ovšem pokud by měly
ochránit nasytit
či pomstít své děti
tak to udělají…

proto se obětuji
i ve vašem případě
a políbila mne
takovým způsobem
dokud jsem nezapomněl
kdo jsem a kde jsem
až už nebylo po čem toužit
a zavládl nejlahodnější klid…