Potápím se

Ponořím se do toho ticha,
do hloubky sveho nitra.
Proplouvam kolem všeho,
kolem všech i něho.

Najednou se zastavím a zadívám,
chvíli přemýšlím možná i vduchu naříkám.
Vidím vše v modré barvě,
vše vypadá tak krásně a vše tak hravě.

Když jsem v největší hloubce toho všeho,
vidím co se za poslední léta změnilo.
Vidím sebe dvojitě slyším vše tak hlasitě.
Možná jsou to vzpomínky možná jen citové pramínky.

A tak jen proplouvám a dívám se,
chvíli přemýšlím-usmívám se.
Možná, že jsem objevila, to co jsem hledala,
možná jsem nalezla místo, kde měla být silná skála.


A když už se vynořím a hledím do reality,
chci zase plout v hlubině...
a cítit se zase tak silně.