Světla nad městem

Odhazuji duši zpět
zchátralé vzpomínky
padají na skleněné dno
naříkám přes cizí ústa

obcházím ta místa znovu
zařezává se mi do chodidel
nicneříkající otisk slova

líbám poslední odchozí
na znamení přívětivých
zítřků a z ticha zadní
kapsy lačním po poznání

rozhraní slušnosti a stín
radničních hodin odklepává
tlustýma ručičkama k šesté

míjím své vychladlé tělo
bezelstná prázdnota země
a matička jediná poctivě
zháší světla nad městem.