Všednodenní III

Čas pokročilé dekadence.
Čas položit si na hrob věnce.
Pomalu nachýlil se den.
A svět ve slepé ulici
byť zatím s plnou lednicí...
a i když všichni tvrdí opak
nikdo neví jak z toho ven.

Mám strach!

Tak víc a výš, a houšť jen houšť!
A na obzoru solná poušť.
Věci nemaj´ co do sebe.
A všelék - mantra z křivých úst:
Ekonomika musí růst!
Však což i v pohádkách to není
že nic neroste do nebe?!

Mám strach!

Pak jsem tu já,
a TY,
a zvláštní pusto mezi námi
protkané pevnou sítí pout
předivem času mezi rámy.

A vůbec nikdo nemusí
to tajemství mi prozradit:
že tahám za kratší konec.
Jak snadno mě lze nahradit.

Podivné tóny v duši znějí,
když nad ránem mě provázejí,
když nedají mi spočinout
tíseň, úzkost a věrný brach -
můj
STRACH.