Až budu daleko

Kde jsi se svým rájem
když večer
co večer
milované slunce zapadá

a sám kdo je chráněn
před hvězdnatou nocí
rozvlněných tužeb v modrých náladách

neplač..

po slzách andělů
po slzách

přichází chladná

Odevzdaně dálkám
hledáš
blízké srdce

tiše zpomaluje svit
rozmlžena hledí
za závojem plane
klesající k růži v prosbách pít
a tolik slz ti vniká stíny šera
a je stále vidíš v noci..

v noci s růží
a duší mizíš k trnům cest
na hladině..
starodávném zrcadle
vidíš...
někde tam jsi déšť

to voda
četla třpyt
mezi doteky
jak rozpoznat tě
v bosé dívce mezi svými lovci

to ona
chce
rozpoznat
ve vůni s křídly krůpěje rosy

Nad krajem do tmy oblékaném
dát vločce zimy slib

brzy začnou mrazy jitra
růžové v zahradách pošeptají
máji
máji
ve světech
v bílém snít o modráscích
rozkvetlých v úsměvech
a v řece lásky
roztančit esencemi emoční duhy

k ní zítra..

ani s ozvěnou...

to jsem ti nechtěl říct

na rozloučenou..

životy
básně
slzami se staly

a plamínky prchlivého citu
andělskou rozplakaly..

* láska je
* to ráno
* čekající slunce

* sotva procitnu
* v lesním lesku zachvěje se

* poví pohádku rose na kameni
* a hvězdy nezazvoní

* rozhlédnou se
* klesnou
* éteričtí stínové
* emperory nebe
* mraky modra promění
* v beránky a labutě

* daleko...

až budu daleko
přijdu o možnost
dívat se do noci

s půlměsícem
v loďce z jehličí

až budu daleko...

hvězdy mě utiší

mají své domovy
ostrovy
i koně
i pár jisker do nekonečen
v mládí v tichu
u smutku zakletých vod

ze země hledím na modrou ozvěnu
princeznu teskných poutníků
a vím
je čas
na rozloučenou..

na krátkou píseň motýlí znící nad potokem
nad deštěm

sluneční
jste daleko..daleko..po slzách

Cítíš dnes večer sůl života
cítíš lásku v pravdě..
a nach tvůj pro ni pošeptá..