Jáisa

Ujíždíš
vůní léta
jak klišé koncem
románů

Měsíček kvete
a hadise proplétají oblohou
koleje tepou
krví všech klasů
uschlých trav

Kolem dokola
oranžové slunce obepjaly
naše ruce -
zafáčované

Jo, jednou
možná
na rogalu mých snů
hejny špačků
letícími za rudým motýlem

Lak
žlutý -
přes celý svět
na okně vlaku

Nikdy jsem nemyslela
že do něj budu rýt
bláznivé rýmy
zpod širokého slamáku
dam starých filmů

A proč bych měla trhat
lístky kopretin
když obloha mi stačí
a navíc
dávno vím?