v roce falešného jara...

té divné noci
ve stojedné
mladý vítr vyučovali vlci…

pozoroval jsem západní obzor
kde odumírají poslední
zbylé chuchvalce světla
čas na želvích tlapách
se pomalu plazí dál
a já si uvědomil
že svoboda může znamenat
klidně asi tolik
co beranice pro jesetera…

pak jazyk ztloustl
do hlávky se nacpala vlna
a z pohroužení
v hloubi plamenů
zda neuvidím věci
co se teprve mají stát
mi z toho začaly jen slzet oči
a zjevila se Alelaylla…

měla vlasy
obarvené na švestku
do stejného odstínu
jako její oči
i nehty na rukou
divokosti a vášně dravců
zpod límce a rukávců
se jí vylévala pěna
z krajky v barvě másla
vestu pošitou medailony
ve tvaru hořců
a vzhůru od lýtek
až ke stehnům
šplhalo klubko
zlatých ornamentů…

v krtčím šramotu
jsem měl na sobě
tu její barvu
a mízu
a znepatrnil se
a těla se zachvěla...

ona na okamžik vypadala překvapeně
jako by si její ruka odkašlala...

můžu ti otřít slzy
a říci co vidím já
přesně takhle
stane se to
co se stane
naliješ mi číši vína
a pak mne nasytíš
už dlouho jsem totiž nepocítila
chuť épinarda…