Strach

Jsem ve strachu oděn, což nuzný je šat

Sám tuším, že svléct bych jej měl

Však zbavit se obav je jak nahý stát

Uprostřed halených těl

Chci odhodit stud a nedbaje smích

Stát čelem a hrdě byť sám

Zbavit se navždy předsudků svých

A vědět, že odvahu mám

Bomba nám v hrudi vždy odtiká čas

Ten co nám všem vyměřen byl

Pak v poslední vteřině roztrhá nás

Tím dříve čím méně jsi žil

Strach hraje si s rzbuškou jak malý smrad

Jak spratek co málo byl bit

S osudem vlastním ho nenechám hrát

Vím  jistě, že bez něj chci žít