Tak jak mi myšlenky letěly hlavou

Zase volný jako pták,
teď už jen létat do oblak.
Létat tam, kde jiní ptáci létají
vidět to, co jiní vídají,
poslouchat co vítr šeptá potají.
Koukat se do Slunce,jít za vším poslepu,
i když vím, že jiní v té tmě vidí svou nevěstu.

Nic není tak světlé jak se zdá,
ale nic není tak černé jak si myslíš, že to máš.
Vždyť svět je plný barev a radostných zpráv,
záleží jen na tobě, jaký si svůj život uděláš.

Například:
Říká se, že tmavé oči neumí lhát,
ale nikdo už nevidí, že ty v nich tu lež nehledáš...
Tak jako není pravdou, že zelené oči jsou plné lži a závistí,
řekl bych, že to bude zase tím, že do nich nejčastěji slunce zasvítí.
Tak jako, ne každá tmavovláska je věrná, až za hrob,
vždyť i ony mají dny, kdy dokážou otáčet oči v sloup.
Ale přece jen je to jen otázka nabídky a poptávky,
tak proč mám v hlavě pořád ty zbytečné otázky???

Záleží jen na nás na kolik nás Slunce spálí,
že se ho bojím vídat i v zdáli :)

Hledám snad něco, co nikde nemají??
Na to mi snad odpoví rodilí Itali.
Jen oni ví, co všechno se u nich nachází...
Mou laťku dvě osudové ženy hodily příliš vysoko...
Jedna je pro mě ztělesnění Boha,
jen její odpovědí nejsou strohé,
jen její hlas chci slyšet zas a znova!!
Vlastnosti má nad lidské chápání skvělé,
pro mne je mou druhou matkou,
ale zároveň, ženou moc výjimečnou.
Ta druhá byla pouhý krupiér,
jenž naučila mě vsázet na růžového koně,
i když věděla, že tím člověk ztratí hodně.
Ale díky tomu se člověk naučil bojovat
a své sny napříč mrtvolám prosazovat.