Vyrovnaná

Noc je cítit hříchem
a smůlou ze stromů
a já
jsem jako vodní hladina
s odstínem modré a zelené
klidná lesklá smířená

Jen občas se rozčeřím
promarněnou tohou
po mužských pažích

Změny vnímám s otevřenou nářučí
a do slunce
přivírám víčka
když jdu sama po nábřeží
a za mnou zůstává
jen klapot mých bot

Sním si své sny
a lásku prokazuji
už jen sama sobě

Stálo mě to hodně sil
nechat vše odplout
jako pěnu do odtoku vany
ale zase ráno vstanu
a usměju se svému odrazu
už umím
žít sama se sebou