Rozmazaný svět

Rozmazaná záře reflektorů
a krátkozrací lidé
si nevidí na špičku nosu,
natož pak
do myslí druhých...

jak poznat,co chtějí,
a nemuset sklánět hlavu,
modlit se k apoštolům,
tázat se davu,
když jejich duše
(snad je to hřích)
mluví v šifrách...
pro dokonalé

a mají strach,
když vše je tak malé,
že zrakem nenajdou štěstí,
ni v zaprášených knihách,
že svět jim uteče
za viditelnou vzdálenost,
vyklouzne z pěstí,
a co jim zbyde,
jen pár kapek tuže

mluvících o neřesti

a statečnost
bude spíš k zlosti,
když ostatní se smějí
a myslí jen na sebe

už i ten pohled na nebe
je děsí,
všude jenom modrá
... a tvary žádné