Prokletá
Prokletá
usínám na vlnách ztracených řek
Jsem žena bez jména, ztracená Psýché,
tajemná strážkyně biblioték
Do vánku šepotám, hlas jako střepy,
co mysl drásají v odvěké bolesti
Kdo na mě pohlédne, ten umře slepý...
Jsem láska vpletená do kola neřesti
netopýr za křídla přibitý na vrata
ostudný žhavý cejch a jizva po biči
Jsem žena bez jména, Gorgona nesťatá
a tichem loudám se na tlapkách kočičích...
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Jednou jsem hledal konkrétní báseň od Paula Verlaina a mimoděk jsem narazil na tyto stránky. Zjistil jsem tak, že ne všichni nadaní básníci jsou už notně mrtví. Netušil jsem, že je v této uspěchané době ještě někdo, kdo se dokáže zasnít a dát slovům takovou krásu, sílu a něhu. Tato báseň a "Prázdná báseň" jsou vedle některých děl Verlaina a Shakespeara moje nejoblíbenější. Možná, že se ti bude zdát to srovnání příliš nabubřelé a velikážské, pro mě je však namístě. Neznám nikoho, z žijících autorů, kdo by mě takto oslovil. Zkrátka a dobře - KRÁSNÉ.
08.11.2011 14:00:12 | sputnik1
.... je tam cítit prožitek ...
a pár života výčitek ...
/ ... je to pěkný /
23.01.2007 16:44:00 | HarryHH
Díky, detailisto,už jsem to spravila.Původně bylo ..ve věčné..a ta špatná předložka už tam zůstala.
09.01.2007 14:17:00 | Branwen1