Nuda na výšce

Já se velmi nerad se svými problémy svěřuji,
bohužel však se s jinými problémy poměřuji.
Proto asi píšu tuhle divnou básničku,
kterou dávám na svou duši pastičku.
Promiň, ale okolí v tuto chvíli vůbec nevnímá,
i tak se o okolí kupodivu, nevím proč, zajímám.
I tato báseň je poněkud divná a rozházená víc než trošku,
rozházená jest více než když bych měl rozbitou sošku.
Je mi jedno, jestli je to soška Budhy nebo Ježíše,
i tak se stále dostávám s hodně lidmi do kříže.
Avšak i kdybych jí neměl totálně vůbec,
snad bych i tak nebyl,doufám, tupec.
Jinak bych asi už neměl vážně pro co žít
a musel bych tedy na životě jen a jen hnít.
Asi fakt si až moc věcí na sebe beru,
bohužel se z toho těžko vždy seberu.
Doufám jenom, že mě někdo pomůže,
jinak asi fakt vyskočím z kůže.
Ostatním vím, že umím skoro vždy poradit
moje černé myšlenky však nedokážu odradit.
Doufám jen ve výpomoc někoho dobrého,
logicky tedy ve výpomoc někoho známého.