Vílí oheň

Vílí oheň

ztratili jsme se spolu v noře králiči
hluboko, hluboko nás zavedla touha
tam kde svět temný je a strachem zakřičí
když zabloudilí pocestní se spolu učí rouhat

drželi jsme se za ruce a byla trochu zima
zarostli kousek do sebe se chvěli okamžikem
prosby visely ve vzduchu a snad očima psíma
jsem okolní svět uprosil aby nás poctil křikem

museli jsme se ztratit, abychom našli sebe
ten kousek země ztracených, který je jenom náš
talisman chvíle nálezu už navždy bude hřeben
do provazů Tvých tajemných mne každou půlnoc svaž

dík za tu chvíli pokory, kdy ticho trochu bolí
ceněné každou vteřinou, co tiká v pravou chvíli
polibek Tvůj je medem mým a slzy Tvoje solí
ač měl jsem vždycky tušení, dnes vím že žijou víly